Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak Františka zemřela

26. 06. 2013 16:03:08
Františka žila pod vysutou vyhlídkovou cestou na Letné už čtvrtý rok. Byla na svůj příbytek hrdá a měla jej ráda. Byl skrytý očím veřejnosti, byl k němu omezený přístup a měla z něj výhled na celou Prahu. Vždycky ráno když se probudila tak si sedla a koukala na Prahu, jak se probouzí i ona. Všude bylo ticho, jenom z města se vinul temný hluk. Hluk velkoměsta, ten měla Františka ráda.

Nikomu o svém příbytku neříkala, protože nechtěla, aby se tam někdo nastěhoval k ní. Jednou, to když bydlela ještě u Vltavy, chodila s jedním kamarádem a bydleli spolu a on si začal domů tahat své kamarády. Pořád se opíjeli až na ně přijeli policajti a rozehnali je. Tak se Františka musela přesunout někam jinam až si našla tuhle skvělou skovku, o kterou nechtěla přijít. Kamarádů měla spoustu, ale scházela se s nimi dole na Štrosmajeráku. Tam se sešli ráno, dali vínko, vyměnili nalezené flašky, něco vysomrovali a šli dál. Takhle trávila většinu dní, ale domů chodila vždycky sama. Bála se, že by mohla o svůj byteček přijít.

Taky se bála, že tu umře a nikdo ji pak nenajde. Hlavně měla strach, aby v zimě nezmrzla. Měla sice dobře vypracovaný zahřívací systém, spočívající ve vrstvách dek, novin a spacáku, ale někdy bylo v noci tak krutá zima, že to bylo skutečně o život. Když pak vždycky probděla zimou noc nebo dvě, odešla do azylového domu. Neměla to moc ráda, protože musela svůj byteček opustit a to měla zase strach, aby jí tu její domácnost někdo neobsadil anebo nevykradl. Moc věcí sice neměla, ale o to byly cennější. Vždycky když odcházela na pár dní do azylového domu - a nikdy nevěděla na kolik přesně - tak srovnala své věci na takovou podlouhlou hromádku, aby to vypadalo jako spící postava. Tenhle trik vymyslela sama a zabíral. Její místo nikdo neobsadil a ona si je udržela. Taky se někdy - zvlášť když měla smutnou náladu - bála, že ji někdo zabije. Přepadne, píchne nožem a sebere jí majetek. Nebo jí polije benzínem a zapálí - i to se už stalo. Když tak večer ležela a slyšela nad sebou na vyhlídkové cestě opilecké hlasy a hulákání, tak se strachy přímo třásla. Byla smutná, opuštěná a bála se.

Jednou měla Františka zvláštní sen. V tom snu se jmenovala Ghana.

Ghana seděla ve třídě ve škole. Byla to třída do jaké chodila u nich na vesnici, když byla malá. Ale ona nebyla malá, byla tam právě teď. Ostatní spolužáci však byli malí tak, jako byli před lety. Seděla ve své lavici ve druhé řadě u dveří. U katedry stál pan učitel Kratochvíl jako vždycky. Třída ale nebyla v té škole, kde bývala. Byla ve vysokém patře skleněné budovy - mrakodrapu, který Ghana viděla jenom na pohlednici. Výhled z okna třídy byl skoro stejný jako z jejího bytečku na Letné. Bylo vidět na Prahu, ale z mnohem větší výšky. Asi jako z letadla, ale Ghana nikdy v letadle nebyla. Ale určitě to vypadalo tak nějak. V dálce nad městem byly těžké černé mraky, které zvěstovaly bouřku a déšť. Pan učitel pořád něco povídal, ale děti jej sledovaly jenom tak napůl. Po očku stále pokukovaly na blížící se mraky a čekaly kdy to přijde. Kdy se rozprší a přijde první blesk. První co přišlo byl náraz větru do oken třídy. Všechny ta síla překvapila. V rámech oken zapraskalo. Hned za nárazem větru se silně rozpršelo. Těžké kapky, poháněné silným větrem, prudce dopadaly na velká okna třídy a dělaly takový hluk, že pan učitel Kratochvíl přestal vykládat a spolu s dětmi se díval na bouřku. První blesk přišel znenadání a hrom byl tak prudký, že děti vyděsil až s sebou trhly. Vzápětí přišel další velký nápor větru, který vyrazil okno v zadní části třídy. Okamžitě začalo do třídy pršet a vítr rozfoukal učebnice dětí na stole. Pan učitel zvolal: "Děti klid, teď třídu opustíme a v klidu půjdeme k výtahům a sjedeme do přízemí". Blesky práskaly ale tak silně, že pana učitele nebylo vůbec slyšet. Další okna se s rámusem rozprskla po třídě a voda byla všude. Ve třídě to bylo už jako venku. Děti vyběhly k výtahům a cpaly se dovnitř. Ghana se dostala do výtahu spolu s několik děvčaty a dvěma chlapci. Bouře stále sílila. Výtah se rozjel když se ozvala ohlušující rána. Celý dům se roztřásl, zhasla světla a výtah se zastavil. "Blesk rozbil barák" vykřikl někdo do tmy, Ghana nevěděla kdo. Potom přišla ještě jedna rána, mnohem větší, budova se roztřásla jako při zemětřesení. Děti se chytly kolem krku a křičely. V tom se výtah zklidnil, světla se rozsvítila a výtah v klidu sjel do přízemí. Děti vyšly ven. Bylo krásné sluníčko, bylo teplo a po dešti. Vzduch voněl vodou a svěžestí, na květinových keřích byli ptáčci a zpívali. Děti vyšly z budovy ven a Ghana si říkala: "Tady je to krásné". Pak si uvědomila, že maminka o n í musí mít strach, protože už je dlouho z domova pryč a maminka neví co s ní je. Sotva na maminku pomyslela, už byla doma v kuchyni a viděla, jak maminka vaří oběd. Viděla jak stojí u sporáku a přesouvá hrnce na plotně tak, aby se polévka, omáčka a knedlíky rovnoměrně vařily. "Mami, maminko, já jsem tady, podívej, nic se mi nestalo. Jsem úplně v pořádku." Ale maminka Ghanu neviděla ani neslyšela a dál vařila. Ghana si tedy stoupla před maminku, mávala na ni rukama a volala na ni, ale maminka jí neviděla. "Ach jo, co teď? Měla bych to říct tatínkovi." A už byla u tatínka na pile, kde pracoval. Taky na něj mluvila a mávala a snažila se jej dotknout, ale tatínek nic. Neviděl jí, neslyšel jí a doteky necítil. Pak si Ghana vzpomněla na své brášky a už byla u nich ve školce. Potom si vzpomněla na tetu a byla u tety. Pak si vzpomněla na kamarádky a byla u nich. Čím rychleji na někoho pomyslela, hned byla u něj, ale všude to bylo stejné. Nikdo ji neviděl, neslyšel a nikdo na ni nereagoval. Najednou zjišťovala, že je na více místech najednou. Její přítomnost se rozšiřovala až byla za chvilku všude. Viděla svět ze všech stran. Všude byla a pomalu mizela. Najednou zjistila, že už nemá sílu dostat se z místa na místo. Taky zapomínala, kde by měla být, až nebyla nikde a zmizela. Ghana zemřela.

Františka se probudila trhnutím. Spala tak tvrdě, že chvilku nevěděla kde je. Po očku pokoukala, aby zjistila jestli je doma nebo někde jinde. Prvně uviděl strop svého převisového bytečku. Podívala se nalevo a viděla Prahu, vpravo pak byla v igelitkách srovnaná celá její domácnost. Pomalu si sedla. "To byl ale divný sen", pomyslela si. Vyhrabala se ze spacáku a sedla si s výhledem na Prahu. Byla neobyčejně svěží a vyspalá do růžova. Začínal teplý letní den, na keřích a stromech rašily květy, ptáci zpívali. "Skoro jako v tom snu", pomyslela si. Vytáhla z tašky hřeben, rozpustila si své dlouhé vlasy a začala se česat. Seděl na svém sedátku, koukala na Prahu a pomalu si pročesávala dlouhé vlasy. Už se nebála, že zemře. Už věděla jaké to je. Nebála se a byla klidná. Usmívala se. Planá růže uprostřed velkoměsta.

Autor: Pavel Tichý | středa 26.6.2013 16:03 | karma článku: 20.40 | přečteno: 1261x

Další články blogera

Pavel Tichý

Někde to tam musí bejt

Ráno bylo krásné. Jiskrné, čerstvé, jasné. Předzvěst horkého letního dne byla ve vzduchu, ale den to zatím nedával najevo. My lidé jsme však věděli, že teplý den přijde.

11.2.2017 v 8:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 | Diskuse

Pavel Tichý

Pozvání na čaj nebo na koberec?

Hodně dlouho jsem zvažoval, jestli mám napsat politicky orientovaný blog, protože jsem se zařekl, že takové blogy psát nebudu. Přesto jsem ale neodolal.

7.12.2016 v 2:35 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 220 | Diskuse

Pavel Tichý

Láska

Byl krásný letní podvečer. Slunce svítilo nažloutlým zapadajícím světlem. Děda a vnučka seděli a mlčeli. Pak se vnučka zamyslela a zeptala se:

29.11.2016 v 19:10 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 235 | Diskuse

Pavel Tichý

Mrak

O víkendu mě zaujal článek o mraku mezihvězdného plynu, který se srazí s mléčnou dráhou. Z galaktického hlediska se to stane brzy - za třicet miliónů let.

1.2.2016 v 0:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Olga Steinerová

Letní podvečer

Měsíc stojí přímo nad špicí borovice, teprve se šeří.................. Netopýr už neslyšně oblétává výsek lesa.

16.8.2017 v 10:10 | Karma článku: 5.09 | Přečteno: 77 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Anděl smrti

Poslechni rozkaz, nebo umřeš. Nepřemýšlej a zabij nebo to budeš ty, kdo prolije krev. Byla tvrdohlavá a trucovitá, ale Bůh ji měl nejradši. Byla nejmladší a nejkrásnější. Zbožňoval její zpěv a společnost.

16.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 461 | Diskuse

Dita Jarošová

Krása až po paty

Všeobecně se nám rozšířil trend přírodních produktů a kosmetiky. Šetrný k přírodě, člověku, peněžence a tak vůbec blahodárnost sama. Taky se člověk nenudí, zvlášt, když zpočátku tápe! Koná se zkrátka návrat ke květeně...

15.8.2017 v 10:08 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 283 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Potom (mini povídka)

Halík tenkrát řídil opilej a smetl Průšu z kola. Průša to přežil, ale už to nerozchodil, a to doslova. Nejdřív se z toho málem zbláznil a potom dostal křeslo s kolama. Halíka mezitím zavřeli na šest let. Nedávno ho pustili.

15.8.2017 v 9:00 | Karma článku: 13.44 | Přečteno: 342 | Diskuse

Marek Ryšánek

Ticho a bouře

po té, co Ježíš nasytil pět tisíc lidí, čekali bychom, že bude chtít užívat si slávy. Ježíš však na místo, kde se tento zázrak stal, přišel kvůli něčemu jinému. On tam doplul s učedníky, aby se tam o samotě modlil.

14.8.2017 v 13:39 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 157 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 797

Doufám, že jsem normální člověk, žijící normálním životem, který si všímá nenormálních věcí a chce se o ně podělit.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.