Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Václavák

14. 05. 2013 20:27:26
Mám štěstí, že chodím do práce pěšky přímo přes střed města, přes Václavské náměstí. Procházím jím ráno, když jdu do práce, odpoledne nebo spíš podvečer, když se z práce vracím a taky někdy v noci, když se zadaří. Sleduji proměny Václavského náměstí opakovaně a v průběhu dne. Protože Václavské náměstí znám dost dobře uvědomuji si, jakými proměnami za dobu mého života prošlo - nebo lépe řečeno - jaké jeho proměny jsem zaznamenal.

Šel jsem tuhle od Můstku nahoru k muzeu a sledoval jsem, co bylo na Václavském náměstí v době mé mladosti a co je teď. Hned po levé ruce na Můstku byla Koruna - nevím, jak bych dnešním slovníkem Korunu nazval. Byla to bufetojídelna, kde si dávali jídlo nejenom normální pracující lidé, ale po nich z talířků, tácků a vozíků dojídali další lidé, o kterých jsem nikdy nevěděl kde bydlí a odkud se rojí. Takže na talířích nezbylo nic. Mělo to svoji romantickou atmosféru, člověk si musel své jídlo hlídat a Koruna a Václavák byly od sebe neoddělitelné pojmy. Jo a abych nezapomněl - ještě před Václavákem byl Dětský dům opět s lahůdkami, kde se prodával vynikající jahodový koktejl, na který byla vždycky fronta. Pak cestou k Václavskému náměstí od toho Dětského domu byl ještě Dům lahůdek "Gastronom", kde taktéž prodávali vynikající pochutiny, dortíky a chlebíčky.

Takže podle Koruny směrem nahoru bylo hned kino Pasáž, nad ním hotel Ambasador a potom až u křižovatky s Jindřišskou bylo kino Praha. To bylo takzvané "kino sovětského diváka", dávali tam jenom ruské nebo komunistické filmy, na které nikdo nechodil. Později, koncem osmdesátých let bylo toto kino konvertováno do kina normálního. Pamatuji si, že jsem tam párkrát byl. Byl to malý sál, dnes by se řeklo studiové kino. V pasáži toho kina byla trafika, kde nám paní trafikantka prodávala sparty po jedné - jednu za 40 halířů. U té trafiky jsme si vždycky s klukama dávali ráno sraz. Chodili jsme na střední školu do Panské ulice a u té trafiky ráno před začátkem školy jsme se učili kouřit. Na celou krabičku jsme neměli a tak nám paní trafikantka vypomáhala tím, že nám prodávala kusovky.

Výše nad Jindřiškou ulicí pak byl hotel Evropa a nad ním pasáž s kavárnou Luxor a v ní kino Letka, nad ní u hotelu Jalta pak další pasáž s kinem Jalta. Na rohu Opletalovy a Václaváku byl vynikající mléčný bar. Na horním rohu Václavského náměstí potom Dům potravin.

Po pravé straně Václavského náměstí byla nad Baťou jídelna "U Vašatů", což bylo to samé jako koruna - ve stejné kvalitě a cenové kategorii. Nad ní hned kino Paříž. Dále pak kino Alfa - super kino se 70 mm projekcí (což byl tehdy neuvěřitelný luxus) a kavárnou, kam chodili veksláci a jejich kamarádi a kamarádky. Spojenou pasáží pak kino Světozor, které je tam dodnes. Přes Vodičkovu průchod do pasáže Lucerna, kde bylo kino Lucerna - i to je tam dodnes. V té samé pasáži bylo i kino Hvězda, které se vyznačovalo tím, že hrálo nonstop furt dokola. Prostě jste si koupili lístek a vešli do sálu a koukali jste na film třeba od prostředka - prostě jak jste přišli. Taky jste tam mohli sedět jak dlouho jste chtěli a film vidět třeba dvakrát. Pamatuji si, že jednou jsem tak takhle byl na filmu a do sálu přišel halasně Miloš Kopecký s nějakou partou. Měli nakoupené dortíky na tácku, tropili hluk a dorty snědli. Jakmile je dojedli, kino zase opustili. Bylo to v poledne. V té samé pasáži byla ještě další vynikající jídelna, kde měli hotovky, minutky, bufeťáky a somráky jako ve všech ostatních jídelnách. Prostě klasika. Výš pak byl bufet Jizera s restaurací v podzemí a nad ním také dosud existující zelenina s vynikající ovocnou zmrzlinou. Nad ulicí Ve smečkách bylo premiérové kino Blaník a nad ním, na rohu ulice Krakovské potom dům módy.

Václavákem projížděly tramvaje, byla tady konečná řady autobusů, také trolejbusu, který jel až na Smíchov. Křižovatka Václavského náměstí s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí byla nejrušnější křižovatkou v Praze. Tím myslím, že byla rušná proto, že tu byli lidé, kteří těmi tramvajemi a autobusy jezdili, přesedali, přecházeli. Cestou si dávali jídlo nebo pivo na stojáka, pokouřili. Protože tu byli lidé, byly tu kvůli nim i obchody, na domech byly neony (tehdy ne ještě reklamy), které Václavské náměstí osvětlovaly a dávaly mu nádhernou atmosféru. Nezapomenutelným fenoménem byly noční buřtostánky. Ten jejich vůňosmrad přitahoval každého nočního opilce a celý večer až hluboko do noci byly tyto stánky obležené lidmi, které ty buřty spořádávali. To prostě patřilo k folklóru - dát si na Václaváku buřta a potom táhnout někam dál nebo jít domů. V Lucerně byly po celou plesovou sezónu plesy, což mnohdy byly koncerty skupin, které nemohly do televize nebo se nehrály v rozhlase a tak tam bylo narváno mladými lidmi. Prostě to žilo.

S Václavákem jsem se seznámil počátkem sedmdesátých let, když jsem byl přijat na střední školu v Panské ulici. Bylo pro mě tehdy velmi nezvyklé, že mohu dojíždět do školy takhle přímo do centra. Až dosud jsem chodil na základku, kterou jsem měl u nás na sídlišti před domem a do centra jsem se prakticky nikdy nedostal. Když jsem začal chodit na průmyslovku, začal jsem nový život, spojený s cestováním do tohoto prostředka města, zrovna na Václavské náměstí. Jezdil jsem tam z Novodvorské autobusem č. 244, který měl konečnou před bufetem a restaurací Jizera. Tím úžasným autobusem to trvalo z Novodvorské na Václavák čtvrt hodiny. Někdy jsme s kamarádem Jirkou jezdili z Novodvorské na Václavák na záchod do bufetu Jizera. Rychle jsme se vyčůrali na toaletě bufetu a tím samým autobusem jsme jeli zpátky. Za půl hodiny jsme byli doma. Prostě Václavák mi přirostl k srdci, stal se mojí součástí a jsem rád, že jej dnes zase mohu procházet skoro každý den. Takže nostalgicky pohlížím na to, co je na Václaváku dneska. Pravdu říci - je to jiné.

Už tam není skoro žádné kino, nejsou tu jídelny nebo normální restaurace. Proč by tu taky byly, když tu nejsou lidé, kteří by do nich chodili. Lidé tu nejsou proto, protože tu není doprava a když není doprava, tak se sem nedá dojet a někam přestoupit nebo vystoupit. Tím přestal být Václavák součástí každodenního života, každodenní potřeby Pražanů, a stal se potřebou vynucenou, tedy potřebou nepotřebnou, občasnou. Vybavení Václaváku se změnilo. Když jdu odspoda nahoru tak vidím na jedné straně "Original Czech Restaurant", na druhé straně "Typical Czech Restaurant". Je tady hodně "Change", je tu taky pár "Casinos", všiml jsem si "Pattiserie", taky "Accessories", nejvíc mě zaujala "Formaggerie". To jsem fakt přemýšlel, co to může být. Václavák se snaží nalákat turisty do místa, kde nic není a tedy není důvod tam chodit. Mezi tím, co jsem popsal, je pár obchodů s oblečením, které najdete v každém obchodním centru, kam dojedete autem a nemusíte přebíhat na Václaváku z jednoho krámu do druhého. Kdo by sem nakonec jel, když tu není doprava a zaparkovat se tu nedá.

Když jdu Václavákem večer, tak mám pocit nejistoty, protože si myslím, že jsem v jiném městě. Nejsem xenofob (aspoň myslím), ale naprosto nechápu ty zástupy afrických cizinců či koho, kteří se klepou zimou a nabízejí vstupy do nočních klubů podnapilým zahraničním studentům a rozjařeným sportovním fanouškům. Do klubů, kde jim východní krásky nabízej své náruče lásky. Nechápu, odkud se tu ti naháněči berou. Jaká pracovní agentura dává do střední Afriky informace, že v Praze na Václaváku je tak výborné zaměstnání, které těmto cizincům zaplatí dopravu, pobyt a ještě je to lepší než být doma. To mi postě hlava nebere. Když tam jdu, tak mám pocit, že nejsem ve městě, kde jsem se narodil a na místě, kde jsem léta chodil a které důvěrně je znám.

Uprostřed dolní části Václavského náměstí jsem si povšiml informačních tabulí, informujících o revitalizačním projektu pro Václavské náměstí. Informace na tabulích jsou nesrozumitelné. Dozvíme se, jak velké žulové kostky na Václavském náměstí budou, jak vysoko budou koruny vsazených stromů nad zemí. Jak je náměstí široké nahoře, jak dole a tak. Spousta informací, které jsem předtím nevěděl. Z velké části se počítá se zalesněním Václavského náměstí, eliminací aut, vytvoření pěší zóny. Parkovat se bude v podzemních garážích (propána boha kde - vždyť jsou tam dvě metra a skoro pod každým domem je sál bývalého kina). Plán revitalizace - neboli oživení - je grandiózní. Oceňuji snahu s tím něco udělat, ale myslím si, že opět míříme špatným směrem. I když už zrevitalizujeme Václavské náměstí, tak mi stejně zůstává nezodpovězená otázka: Proč by tam měl někdo chodit? Co navíc zrevitalizované Václavské náměstí přinese? Respektive - bude na zrevitalizovaném Václavku denní a noční život v takovém rozsahu, že z něj udělá funkční součást města? Pro koho je to (revitalizace) určeno? Nemyslím si, že cizinci nám nahradí to, o co jsme se připravili sami tím, že jsme Václavské náměstí vyřadili z našeho každodenního života. To už udělat mohli a nepovedlo se jim to. Tedy se nedá předpokládat, že po přestavbě Václavského náměstí se něco významného stane.

Doba se prostě změnila - i já sám mám v sobě nostalgii starých časů a pamatuji si dobu, kdy byl Václavák centrem města a součástí mé mladosti. Taky bych chtěl opět zažít ten ruch, tu atmosféru, ten pach, ale to vše je odváto větrem. Živost a ruch dělali obyvatelé tohoto města. Ne cizinci. Cizinci jdou do "Typical" nebo "Original" sníst "Czech Pork Knee", vypít řadu piv a pak se nechají pozvat středoafričanem do nočního klubu, kde mu východoevropské cizinky tančí na stole nebo klíně (dál už nedomýšlím). Změnila se doba, změnil se způsob života nás všech, celé společnosti, změnily se priority, změnil se životní styl. S tím se musíme vyrovnat. Jedno je však jisté - Václavskému náměstí pomůže jedině život občanů, kteří budou mít důvod a potřebu na toto náměstí jezdit a toto náměstí využívat. Pokud bude jakákoli koncepce Václavského náměstí vylučovat běžný život, tak se nám Václavák zrevitalizovat nepovede. Přestavět však ano.

Autor: Pavel Tichý | úterý 14.5.2013 20:27 | karma článku: 32.18 | přečteno: 2034x

Další články blogera

Pavel Tichý

Někde to tam musí bejt

Ráno bylo krásné. Jiskrné, čerstvé, jasné. Předzvěst horkého letního dne byla ve vzduchu, ale den to zatím nedával najevo. My lidé jsme však věděli, že teplý den přijde.

11.2.2017 v 8:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Pavel Tichý

Pozvání na čaj nebo na koberec?

Hodně dlouho jsem zvažoval, jestli mám napsat politicky orientovaný blog, protože jsem se zařekl, že takové blogy psát nebudu. Přesto jsem ale neodolal.

7.12.2016 v 2:35 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 221 | Diskuse

Pavel Tichý

Láska

Byl krásný letní podvečer. Slunce svítilo nažloutlým zapadajícím světlem. Děda a vnučka seděli a mlčeli. Pak se vnučka zamyslela a zeptala se:

29.11.2016 v 19:10 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 237 | Diskuse

Pavel Tichý

Mrak

O víkendu mě zaujal článek o mraku mezihvězdného plynu, který se srazí s mléčnou dráhou. Z galaktického hlediska se to stane brzy - za třicet miliónů let.

1.2.2016 v 0:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Kostky jsou vrženy

... a co bude dál, záleží ne na všech, ale na mnoha aktérech volebního klání, které pravda z dnešního pohledu, nebylo asi příliš šťastné - ale po bitvě, bývá mnohý generál, jak se říká. 3 + 1 osobní postřeh k výsledku voleb.

22.10.2017 v 12:30 | Karma článku: 14.45 | Přečteno: 445 | Diskuse

Richard Siemko

Volby 2017 a chytrému napověz, hloupého trkni

Vždy po volbách si dám tu práci, že si spočítám, kolik vlastně údajné parlamentní strany získaly skutečných hlasů v procentech z počtu oprávněných voličů.

22.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 20.18 | Přečteno: 730 | Diskuse

Josef Hejna

Futro šikmookého hokynáře

Před volbami do poslanecké sněmovny jsem měl dva tiché sny. Nesplnil se žádný, ale čekal jsem to. Hokynaření s emocemi většinou zabírá, bohužel.

22.10.2017 v 12:00 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 287 | Diskuse

Simona Podlipská

Uhodněte nejvýnosnější povolání v Čr - vysoké příjmy a nemusíte platit daně.

Je to jednoduché. Je to naprosto legální, nemusíte z výdělků platit daně i když máte velmi nadstandardní příjmy a stát vás ještě bezproblémů dotuje - platí za vás zdravotní pojištění a také dává příspěvek na bydlení a další dávky.

22.10.2017 v 10:22 | Karma článku: 25.06 | Přečteno: 938 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Co bych teď udělal, být Andrej Babiš

Především bych koupil dvě bedny šampaňského a jednu z nich bych poslal Bohuslavu Sobotkovi a druhou Miroslavu Kalouskovi jako poděkování za své volební vítězství, protože jestli se o ně někdo opravdu zasloužil, byli to ti dva.

22.10.2017 v 10:19 | Karma článku: 27.92 | Přečteno: 1367 |
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 800

Doufám, že jsem normální člověk, žijící normálním životem, který si všímá nenormálních věcí a chce se o ně podělit.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.