"Dědečku, máš rád babičku?"
"Samozřejmě, že mám rád babičku. Proč se ptáš?"
"Jen tak, zajímalo mě to. A měl jsi babičku vždycky rád? Nebo jsi ji měl někdy nerad?"
"Měl jsem babičku vždycky rád. Mám ji rád pořád. Někdy sice trochu míň když mě rozčílí, ale rychle to zase přejde."
"A nikdy jsi neměl rád nikoho jiného? Jako někoho místo babičky?"
"Asi ne. Měl jsem babičku rád vždycky. Občas jsem potkal někoho, o kom jsem si říkal: Kdybych potkal tuhle pani dřív než babičku nebo babičku nepotkal vůbec, byl by můj život jiný? A jak jiný? Byl by lepší? Byl by horší? Nevím, ale protože jsem pokojený, tak si myslím, že by byl horší. A asi bych neměl tebe, protože bych neměl tvýho tátu za syna, ale nějakýho jinýho kluka a ten by měl zase nějakou jinou holčičku a ty bys neexistovala."
"Pamatuješ jak jste se tuhle s babičkou dohadovali jak se táta zranil, když byl malej?"
"Pamatuji se. Ale on se nezranil, jenom si vyvrknul nohu, to nic nebylo."
"No tak teda, jak si vyvrkl tu nohu. Ty jsi říkal, že to bylo když jste se byli koupat ve Všenorech a babička zase tvrdila, že to bylo na chatě."
"No, dohadovali jsme se. Bylo to ve Všenorech. Pamatuju si, jak jsem jej nesl v náručí z jezu a skoro jsem s ním upadl. Babička byla na břehu a křičela na mě, že ho ještě zabiju. Měli jsme strach, aby to nebylo něco horšího."
"Ale babička říkala, že to bylo na chatě. Taky říkala, že jsi jej nesl a ona na tebe volala, ale tvrdila, že to bylo na chatě."
"No babička tvrdila, že to bylo na chatě a já tvrdil, že to bylo ve Všenorech. Už je to dávno."
"Je to dávno, ale přece si musíte pamatovat, kde to bylo."
"Vždyť říkám, bylo to ve Všenorech."
"Ale babička tvrdí, že na chatě."
"Ano, babička tvrdí, že na chatě."
"Ale ty jsi s ní pak souhlasil, že to bylo na chatě. Řekl jsi, že jsi se spletl, že to bylo na chatě."
"To jsem řekl, ale jsem přesvědčen, že to bylo ve Všenorech."
"Tak kde to teda bylo?"
"Já jsem přesvědčen, že to bylo ve Všenorech a babička je přesvědčena, že to bylo na chatě. Ale ono je jedno, kde to bylo. Je to asi pětadvacet let a dneska houby záleží na tom, jestli to bylo ve Všenorech nebo na chatě. Tátovi se nic nestalo a člověk na to málem zapomněl. Taková událost to zase nebyla."
"Ale ty tvrdíš, že to bylo ve Všenorech. Babičce jsi odsouhlasil, že to bylo na chatě, ale teď mi tady zase tvrdíš, že to bylo ve Všenorech."
"Já jsem přesvědčen, že to bylo ve Všenorech."
"A babička je přesvědčena, že to bylo na chatě."
"Ano."
"Tak kde to teda bylo?"
"Nevím, já myslím, že ve Všenorech, babička myslí, že na chatě. Třeba se pletu a bylo to opravdu na chatě. Kdo to dneska dokáže. Nejde přece o to, aby někdo něco dokazoval. Debatovali jsme o tom, kde se to stalo a pravdu říct, my to nevíme. Nevíme, kde se to stalo, neshodneme se."
"A ty jsi souhlasil, že na chatě."
"Ano."
"To je pokrytecké."
"Není. Třeba se pletu. Zapomněl jsem to. Věc, kterou zapomeneš si nemůžeš pamatovat, protože jsi ji zapomněla. Tvrdím-li, že to bylo ve Všenorech, tak jsem nejspíš zapomněl, že to bylo na chatě."
"No a co když to bylo opravdu ve Všenorech?"
"No tak na to zapomněla babička. To je jedno, kde to bylo. Babička neví, že na to třeba zapomněla. Je přesvědčena, že to bylo na chatě. Proto se s ní nebudu hádat. Klidně souhlasím, že to bylo n chatě, protože ani vlastně nevím, kde to bylo. Mám dojem, že to bylo ve Všenorech, ale třeba nebylo. Já ani ona nevíme přesně kde to bylo. Ona bude stále tvrdit, že na chatě, já budu stále tvrdit, že ve Všenorech. Pravdu už nikdo nezjistí. Táta si s největší pravděpodobností ani nepamatuje, že si kdy vyvrkl nohu. Prostě je to pryč, ztraceno."
"A ty přesto souhlasíš s babičkou."
"To není, že bych souhlasil s babičkou. Já jsem přistoupil na její verzi příběhu, to je vše. Ona v jiných případech přistupuje na moji verzi příběhu a tím se doplňujeme."
"Takže ty myslíš, že to není nesprávné, když ustoupíš?"
"Já neustoupím. To není ustupování. Já pouze připouštím, že jsem se mohl splést a že se celá ta věc mohla stát na chatě."
"A budeš to babičce někdy říkat."
"Nebudu, nemá to cenu. Nechci, aby si babička myslela, že jsem se k ní přiklonil jenom proto, abych měl pokoj. Asi jsem se opravdu spletl a bylo to na chatě."
"Takže ty teď budeš žít s tím, že to bylo na chatě i když jsi v duchu přesvědčen, že to bylo ve Všenorech na jezu?"
"Ne, já jsem přijal tu verzi příběhu, že to bylo na chatě."
"A kdyby to nebyla babička, kdo by tvrdil, že to bylo na chatě, kdyby to byl někdo jiný? Taky bys přistoupil na jeho verzi?"
"Kdo jiný by to měl být? Nikdo jiný tam nebyl. Udělali jsme si výlet a byli jsme tam jenom my dva a tvůj táta."
"No, ale kdyby to bylo na chatě, tak by tam byl ještě někdo jiný, kdo by mohl dosvědčit, že se to tam stalo nebo nestalo."
"No to by mohl, pokud by si to pamatoval."
"Tak se někoho zeptej, třeba si to někdo pamatuje."
"A co bych tím získal?"
"No zjistil bys, kdo má pravdu, jestli ty nebo babička. Zjistil bys, kdo z Vás to zapomněl. Ten druhý by potom musel uznat, že se spletl a bylo by jasno."
"Ono by nebylo jasno, možná by bylo ještě víc zamračeno. Nemá to cenu, jak jsem říkal."
"Tak ty se nepokusíš babičce dokázat, že máš pravdu a radši teda přiznáš, že má pravdu ona a nebudeš se chtít přesvědčit jak to opravdu je?"
"Ano."
"A proč?"
"Protože mám babičku rád."